Šachy se dělí do 2 základních kategorií.
Ve studii je výzva: "Bílý na tahu remizuje." nebo "Bílý na tahu vyhraje." To je praktickému hráči nejbližší.
V úloze je výzva: "Bílý na tahu dá mat n-tým tahem." Zde je nutno vynutit mat nejpozději v předepsaném počtu tahů.
Nejčastější jsou dvojtažky a trojtažky.
Méně často se vyskytují čtyřtažky a pětitažky. Vícetažky se vyskytují zřídka.
V samomatu musí bílý přinutit černého, aby mu dal mat ve stanoveném počtu tahů.
To je praktickému hráči nejvzdálenější.
V pomocném matu oba hráči spolupracují, aby byl mat ve stanoveném počtu tahů.
Šachové úlohy jsou též šachy, ale z jiného úhlu pohledu. Nesdílím názor některých praktických hráčů, kteří tvrdí,
že "šachové úlohy nejsou šachy".
Pozice šachové úlohy musí být legální (odvoditelná ze základního postavení), ale je pravda,
že taková pozice by v partii nevznikla.
Pozice šachových úloh jsou "vyumělkované".
Zářný příklad šachisty, který byl jak vynikající hráč, tak i úlohář,
je český šachista Karel Traxler .
Dalšími příklady jsou šachisti: Oldřich Duras, Richard Réti.
Šachové úlohy dále dělíme do 2 kategorií:
Hrozbové úlohy se vyskytují častěji než úlohy tempové.
Aby šachová úloha byla korektní, musí splňovat tyto podmínky:
První tah v úloze se nazývá úvodník. Aby byl "úlohový", je dobré, aby se prvním tahem nebralo a nešachovalo (pozor jsou také vyjímky).
Protože úloháři nejsou neomylní, může se vyskytnout úloha, která má vadu na kráse.
Zde jsou popsány vady šachových úloh.
Šachová úloha je nejen hlavolam, ale též umělecký výtvor.
Počet přístupů:
(od poslední aktualizace)