Kulový blesk


Kulový blesk je vzácným jevem, neznáme příčinu jeho vzniku. Vědci sice mají několik teorií, žádná však tento záhadný jev nevysvětluje úplně.
Věda po dlouhou dobu existenci kulového blesku popírala především proto, že se dosud nepodařilo spolehlivě kulový blesk vyrobit v laboratoři za definovaných a opakovatelných podmínek.

Kulový blesk je většinou popisován jako svítící ohnivá koule velikosti pomeranče až fotbalového míče, zářící bíle, žlutě až červeně, někdy dokonce i modře. Poskakuje vzduchem nebo se odráží od země, prochází okny, protáhne se i klíčovou dírkou. Září několik vteřin, někdy i minutu, pak tiše a beze stopy zmizí nebo naopak s nečekanou silou vybuchne. Přitom dokáže rozbořit kamna, prorazit zeď, uvést do varu vodu ve vaně nebo zabít krávu. Jindy se k člověku chová přátelsky, jako by se mazlil.

Tajemný přírodní jev - kulový blesk – se obvykle vyskytuje sotva jednou za deset let. Zatímco o čárových blescích toho víme díky fotografiím i počítačovému modelování hodně a dovedeme je i laboratorně vyvolávat, o jejich kulových příbuzných toho víme stále málo nebo skoro nic (i přes několik let vědeckého zkoumání). Je to tím, že prý neexistuje člověk, který by se s kulovým bleskem setkal dvakrát za život. Navíc každé setkání s ním pozorovatele tak rozruší, že si mnohdy ani není jist tím, zda nešlo o optický klam.

Kulový blesk

Setkání s kulovým bleskem mělo i tragické následky, např. usmrcení profesora G.W. Richmanna. Když profesor stál ve vzdálenosti jedné stopy od železného prutu a pozoroval elektrický ukazatel, z prutu bez jakéhokoli doteku vyšlo bledě modré ohnivé klubko velikosti lidské pěsti a pohybovalo se přímo k čelu pana profesora. Ten v téže chvíli (nevydal ani hlásku) padl naznak na truhlici, která stála za ním. Současně ozval se zvuk, jako by bylo vystřeleno z menšího děla. (zachytil to slovy i obrazem jistý rytec)
Událost komentoval Richmannův přítel Michajl Lomonosov v dopise odeslaném v den nešťastné události Moskevské univerzitě: "Že vám píši, považujte za zázrak. Pan profesor byl zabit za zcela stejných okolností, v nichž jsem byl i já ve stejnou dobu. Úder přišel z připojeného vedení do hlavy, kde je na čele vidět višňově červenou skvrnu. Hromová elektrická síla z těla vyšla nohama do dřevěné podlahy. Noha i prsty jsou modré a střevíc rozerván, ne však propálen. Snažili jsme se obnovit oběh krve, ale nebylo už naděje..."

Jeden zahrádkář popisuje jak kulový blesk (r. 1995) navštívil jeho dřevěnou chatu: Tenkrát spálil jistič, rozstřílel všechny zásuvky včetně rozvodnice na půdě, vytrhal hřebíky z kovové lišty na podlaze a z hliníkového plechu na schodech a rozštípal krokev. Naštěstí jsme v té době v chatě nebyli, jinak bychom třeba nebyli vůbec.


S jednou z nejnovějších teorií vysvětlující podstatu kulového blesku přišel (r. 1987) ruský vědec Smirnov, který soudí, že kulový blesk je tvořen kostrou složenou z částeček sazí, kovu a vody (o velikosti asi 1 µm), které se odpařily při úderu běžného čárového blesku. Poněkud komplikovanější vysvětlení měl nositel Nobelovy ceny akademik Kapica. Domníval se, že ionizovaný a tedy vodivý plyn v kulovém blesku musí být zásobován zvenčí energií elektromagnetických vln.
Některé seriozní vědecké teorie počítají s účastí ozonu, jehož vznik je přirozenou součástí bouřek, jenže jak potom vysvětlit, že asi desetina kulových blesků řádí za slunečného počasí? Ve svých vysvětleních mnohdy badatelé sahají i do kosmického prostoru a kulový blesk dávají do souvislosti s kosmickým zářením, hmotou pocházející ze Slunce nebo jej dokonce považují za nepatrnou částečku antihmoty.

Zdá se, že všechna možná vysvětlení již byla vyslovena, zbývá jen mezi nimi najít to pravé. Přesto s každým novým objevem nacházejí vědci i nová vysvětlení kulového blesku a každé se na něj kupodivu hodí. Každý odborník dokáže vysvětlit podstatu kulového blesku podle toho, na jaké fakultě získal svůj diplom. Vzhledem ke vzácnosti výskytu kulových blesků si na potvrzení některé z teorií asi ještě počkáme.


Použité zdroje:
  stránka: www.rodinaonline.cz/archiv/2002/25/kulovy_blesk.htm