Bermudský trojúhelník


V bermudském trojúhelníku, v oblasti Atlantiku přibližně ohraničené městem Miami na Floridě, Portorikem a Bermudami, údajně mizí velké množství lodí a letadel (bez vysvětlení). Někteří fantasté věří, že za to mohou mimozemšťané. Odnášejí odtud lidi, aby je dál zkoumali, a možná si dokonce vybudovali na dně moře tajné základny. Svědci prý často viděli podmořská světla, dokonce i v pohybu.
Záhadologové mluví též o tom, že zde platí jiné fyzikální zákony - letadla, lodě a posádky se ztrácejí do jiného časoprostoru. Důkazem toho jsou prý občasné časové posuny, které hlásí někteří letci, a letadla mizící z obrazovek radarů.

Bermudský trojúhelník skrývá ještě několik záhad, na něž vědci zatím neumějí odpovědět. Nicméně pro mimozemské příčiny či vlivy "jiné fyziky", které nabízejí záhadologové, chybí jakékoli opodstatnění. Jsou to jen pocity a domněnky.


Bermudský trojúhelník   Bermudský trojúhelník


Ztracená letka číslo 19

Ve středu 5. prosince 1945 ve 14 hodin vyrazila pětičlenná letka číslo 19 torpédových bombardérů Avenger se čtrnácti letci z floridské pevnosti Lauderdale na navigační trénink. Měli nad mořem svrhnout bomby a vrátit se. Nádherně jasné nebe a příznivý vítr ukazovaly, že to bude rutina. Operaci sledovala řídicí věž. A tak zachytila, jak pilot Powers řekl: "Nevím, kde jsem. Musel jsem ztratit kurz..." Pilot Taylor mluvil o zhoršujícím se počasí. Ještě chvíli sledovali ze základny Lauderdale zmatenou konverzaci. Když rádio umlklo, vyhlásili poplach.
Pátrači nenašli žádné trosky, žádné lidi na člunech. Nic. I když proletěli mnohokrát jejich trasu. A stroj Mariner se třináctičlennou posádkou, který se záchranné akce účastnil, havaroval. Po třiadvaceti minutách jeho letu spatřila posádka tankeru Gaines Mills na temném nebi obrovskou ohnivou kouli.
Dnes už víme, že u těchto strojů výbuch nebyl ničím mimořádným, byly nebezpečné a mohla je prý zapálit sebemenší jiskra. O osudu avengerů se mohli vyšetřovatelé jenom dohadovat. Neexistovaly naváděcí aparatury GPS, letci se orientovali jen podle kompasů. A ty se nejspíš porouchaly, posádky ztratily na mořské hladině orientaci. Možná se piloti pokusili přistát na hladině, když jim docházelo palivo. Ale úspěch bývá v takovém případě mizivý.
Podobných zmizení letadel a lodí se za druhé světové války i po ní odehrála spousta a nikdo z nich nedělal žádnou senzaci. Až v srpnu 1964 - v okurkové sezoně - novinář Vincent Gaddis otiskl v časopisu Argosy článek "Záhada bermudského trojúhelníku".

Mizení ve 20. století

Záhadologové včetně Berlitze vytáhli i několik případů z 20. století. Začátkem března 1918 zmizela při plavbě z Barbadosu do Norfolku ve Virginii loď Cyclops s nákladem manganu a 309 námořníky. Měla vysílačku, ale o pomoc nevolala. Počasí, aspoň na pevnině, bylo dobré a panovalo takřka bezvětří. Ztrátou lodi se tehdy nikdo moc nezabýval. Byla válka, mohla ji potopit německá ponorka. Později někteří němečtí agenti skutečně tvrdili, že umístili do nákladu časovanou bombu, ale odborníci se domnívají, že loď ztroskotala v bouři, která se náhle objevila. Loď Marine Sulphur Queen s nákladem síry se ztratila začátkem února 1963. Ani její radista nevolal o pomoc. Opět vzniklo několik hypotéz o jejím konci včetně únosu Kubánci. Vysvětlením však mohla být opět bouře. Pozůstalí po 39 námořnících zažalovali vlastníka lodi s tím, že byla v žalostném stavu, a soud jim dal za pravdu. O letadle řízeném amatérským pilotem, které v prosinci 1970 odstartovalo z Baham, psal záhadolog Ivan Terrance Sanderson. Prý se dostalo do podivného bílého mraku a nakonec přistálo na Floridě o 20 minut dřív než obvykle a s menší spotřebou benzinu. Nepochybně prošlo časovou smyčkou, něčím neznámým. Tvrdil Sanderson.

Hurikány, tornáda a další anomálie

Vědci přišli i s racionálním vysvětlením mnoha záhadných jevů. Oblast bermudského trojúhelníku nepatří ke klidným mořím. Vyskytuje se tam spousta hurikánů a tornád, která zvedají do velkých výšek obrovské masy vody. V noci nejsou vidět, a tak mohou bez varování smést malou loď nebo i nízko letící letadlo.
Styk teplého Golfského proudu s chladným oceánem, kdy se mísí vodní masy o rozdílné teplotě a slanosti, vyvolává mnoho neobvyklých jevů jako náhlé mlhy, vzdušné turbulence a podobně.
Mořské dno v oblasti Bermud je velice členité. Poblíž ostrovů a ostrůvků mělké, ale dále velmi hluboké, je zde i několik nejhlubších vodních příkopů na světě. Oceánologové zde našli podmořské vápencové jeskyně a tunely, ty mohou v době přílivu a odlivu vyvolávat obrovské víry a čtyřicetimetrové vlny. Odehrávají se zde podmořská zemětřesení a výbuchy sopek, sesuvy dna vyvolávají vlny tsunami vysoké až 70 metrů. A selhávající kompas? Podobný jev je znám i v Ďáblově moři u jihovýchodního Japonska. Kompas zde ukazuje ke skutečnému, geografickému severnímu pólu, nikoliv k magnetickému jako všude jinde. Je to místní magnetická anomálie.
Ani nezvyklé přírodní jevy však nemohou vysvětlit všechna ověřená zmizení. Patrně zde fungují ještě další, dosud neznámé procesy. V posledních letech přibyla hypotéza o vybuchujícím metanu. Hydrát metanu leží na dně a v pevném stavu ho udržuje vysoký tlak vody, občas se však kus oddělí a stoupá k hladině, kde se za nižšího tlaku přeměňuje na plyn. U hladiny může mít koule plynu průměr stovky metrů. Kdyby nad takovým místem plula loď, mohla by se najednou potopit - díky snížené hustotě vody. Metan je na vzduchu velmi hořlavý, může se vznítit elektrickou jiskrou. Tým geologa Alana Judda z britské univerzity v Sunderlandu zkoumal okolnosti, při kterých výbuchy metanu zničily na čtyřicítku ropných plošin v mořích. "Setkal jsem se s lidmi z lodí, které narazily na plyn a ztratily tlak. Loď klesla o jeden až dva metry, na její potopení tento jev nestačil." V 90. letech však narazil poblíž Aberdeenu na vrak rybářské lodi. Domnívá se, že ji zničila metanová exploze. Její trup nebyl poškozen, klesala horizontálně. "Šla dolů jako kámen, jako by byla ve výtahové šachtě," poznamenal Judd. A lidé? Ti by se v jedovatém metanu mohli lehce udusit.


Použité zdroje:
technet.idnes.cz/bermudsky-trojuhelnik-zahady-a-veda (22.05.2008)